Der Lehramtskandidat Frantisek Kořínek bittet Leo Thun um Verleihung einer Stelle an einem Gymnasium oder an einer Realschule. Sein Vater verlor nämlich vor kurzem seine Stelle als Lehrer, weil er öffentlich Jan Hus und seine Anhänger verteidigt hatte. Seither lebt die Familie in finanzieller Not. Kořínek selbst hat den dreijährigen Kurs an der Philosophischen Fakultät der Prager Universität absolviert und war zwei Jahre lang Mitarbeiter der Zeitung Pražské noviny. Das Geld reiche aber kaum zum Überleben und er müsse auch seine Eltern davon unterstützen. Der Geldmangel habe ihn außerdem gezwungen, die anstehenden Prüfungen zu verschieben. Deswegen bittet er Thun um eine Supplentenstelle an einer Realschule oder an einem Gymnasium. So will er binnen eines Jahres die Prüfungen ablegen und die Eltern finanziell absichern.
Vaše Excellencí!
Kdo poprosí otce svého o chléb, zdaliž mu podá kámen? Kdo se obrátí na Vaši
Excellencí, kdo na šlechetné srdce Vaše appeluje, zdaliž bude
odmrštěn?
Tímto přesvědčením jsa veden, osmělil jsem se i já, neznámý ve
světě cizinec, přímo na Vaši Excellencí psáti a prosbu svou Milosti Vaší
předložiti. Otec můj, učitel v Uhřínově blíže Velké
Mezříče [Velké Meziříčí] na Moravě, byl vloni odsazen proto, že veřejně zastával Husa a jeho
stoupence. Velká tímto způsobem nastala nouze a bída proň, ale ještě větší pro
mou nekonečně milovanou matku, jejížto uživení zůstaveno mně.
Dokončil jsem
tříletý běh na filosofické fakultě Pražské, jsa po dvě leta spolupracovníkem vládních Novin
Pražských. Obíral jsem se dějepisem a zeměpisem, jakož i literatrou českou i
Německou. Rodiče moji obracují se ke mně co k svému synovi, abych je ve stáří
živil a mně ubohému sotva zbývá na to, co sám nevyhnutelně potřebuji k
živobytu.
Odhodlal jsem se v nesnázi této utéci se k Milosti
Vaší.
Neprosím za svého otce – provinil-li se anebo nic, zůstaveno budiž
soudci soudcův, ale prosím za mou matku, kteráž mně vykojila, odchovala a
jejížto neobsáhlou lásku ke mně vylíčiti sotva bych mohl. Jedná se tu o mně, o
budoucnost mou, jedná se o to, abych byl zaopatřen tak dalece, bych své stařičké
rodiče nemusil na žebrotu vyslati.
Nemám však nic jiného nežli to, co jsem
sobě na vědomostech shromáždil ve svých studiích, nemám nic jiného nežli dobré
svědomí, lásku k rodičům svým a důvěru ve Vaši Excellencí. Povážím-li však, že z
nedostatku peněžitého zkoušky své odložiti jsem přinucen a tím samým že naděje
má na krásnější budoucnost temniti se počíná, uchvátiti se dávám mimovolně
zoufalé mysli, leč důvěra, kterouž nezkažené srdce z náboženského zřídla čerpá,
pobízí mne neustále, abych boj vybojoval a starým rodičům svým pomohl z nouze.
Osměluji se tudíž prositi Excellenci Vaší o prozatímní supplenství buďto ne
reálce a nebo na gymnasium v Rakouské nějaké zemi. Tím bych získal příležitost v
běhu jednoho leta zkoušku odbýti, a já i rodiče moji modlili by se k
Všemohoucímu za Vaši Excellenci – za svého to ochrance.
Píši Vaší Excellencí
v cestě soukromé a protož svá veškerá vysvědčení předložiti neradí mně rozvaha.
Ač neleží v mé povaze chlubit se schopnostmi svými, předce poukázati dovoluji
sobě na článek „Lermontov a básníkové Ruští“ v posledním svazku Musejníka na
důkaz, že nikoliv nehodný člověk na ušlechtilou mysl Vaší Excellence
appeluje.
Jestliže kdy okolnosti materialní byly závadou v prospívání
některého mladíka, jsou to zajisté u mne. Starost o živobytí mých rodičův nedává
mně pokoje ani ve dne ani v noci a předce pobádá mne vnitřní hlas Boží, abych
nedal klesnouti sobě. Starosť o stařičkou matku vedla mne, že s touto prosbou
utekl jsem k Vaší Milosti. Jdeť má jediná snaha k tomu, abych z části oplatit
mohl lásku, kterouž ke mně rodičové moji povždy chovali a skutkem dotvrdili.
Račiž Excellencí Vaše omluvna mne míti, jestliže pro nesmrtelnou lásku mateřskou
– tak vznešeně v Madonně křesťanské zidealisovanou – prosím o vysokou
blahosklonnost Vaší Milosti. Netajím sobě obtíže, o které musím zavaditi, leč
důvěra v Prozřetelnost Boží a v šlechetné srdce Vaši Excellence mne posilňuje
útěchou.
Račiž Excellence Vaše přijmouti výraz mé nekonečné úcty, s jakouž
se píši
Vaší Milosti
ponížený ctitel
František B. Kořínek
spolupracovník Novin Pražských