Personalfragen Universität Prag Gehaltsfragen

V Praze dne 15. Května 1858.

Vaši Excellencí!

Cítím se zavázán k velikým díkům za tak upřímný a laskavý dopis, který jste mě v nynějších mých okolnostech poctiti ráčili.
Obával jsem se poněkud i sám, aby mi nebyly na cestě překážky, jakých se list u Vaší Excellencí, ne sice ony, ježto náleží v úředním běhu věcí, kterými ovšem nemohl býti znám, ale takové, které by pocházely ze samého způsobu a směru mé posavadní činnosti. Nabyv přesvědčení, že jsem se v domnění svém zcela nemýlil, nejsem nad tím zaražen. Kdybych ze své slabosti chtěl se proto oddati citům nepříjemným, byl by mi list Vaší Excellencí, kterého si v tomto ohledu co drahého pokladu vážím, dostatečnou mravní posilou.
Více než stvrzení v tomto domnění bylo by mě bdelo [sic!], kdybych se byl měl obávati, že se smýšlení Vaší Excellencí o mně změnilo. Majíť sice duchovní zájemnosti, kterým člověk život svůj věnuje cenu a půvab svůj předně samy o sobě; ale jest to velikou posilou, smíti se oddati vědomí, že cíl a směr, jejž jsme uznali za pravý, ne-li ve všech stránkách a měrách svých, však ve vlastní své podstatě uznáván a pěstován jest od muže jak duchem silnějšího i postavením svým povolaného k hlubšímu a všestrannějšímu pojímání věcí. Mně bylo šťastným řízením přáno, býti jaksi pojat v průvod na životní draze Vaší Excellencí; hvězda ta nesmí mně blednouti, aby se to nedotklo mého vnitřka, zájemností mně nejdražších na světě. Tím prosím abyste ráčili omluviti ten neb onen třeba ostřejší výraz v dopisu mém ku panu státnímu sekretáři.
Věda nyní, že byli jsem čím Vaší Excellencí milý, že v tom žádné bolestné ztráty obávati se nemusím, jsem tím potěšen tak, jak byl úmysl Vaší Excellencí, mě listem svým potěšiti a posíliti, k odevzdání se přitom pokojně blahé naději, že i hmotným potřebám mým a ku potřebné cti před světem (jež příčin vlastních nezná) náleží, co moudrých a milostivých rukou se nachází.

Vaší Excellencí
s povinnou hlubokou úctou
oddaný
V. V. Tomek